fialky s úsměvem

Danuško, ty jsou nááádherný, hned bych si jedno či dvě vzala, nemít těch mizerů už pět.

Babettka, sú nádherné, a vieš, že aj my máme 4 čierne a jedno tygrované? A vy máte čo, mačičky aj kocúrikov?

Vlasti, jsou dvě kočičky a tři kocourci. Ti dva úplně černí kocourci budou polodlouhosrstí. Asi potomci perské kočky.

My máme mačičku takú troška chlpatú, je odlišná od kocúrkov, mám ich moc rada, chodím ich kŕmiť na chalupu ku švagrovi, mám to troška od ruky, prídem s práce rýchlo - rýchlo dačo spraviť, lebo povinnosť mačičky volá. Už mi manžel vyčita, že tie mačky a kvety mám radšej ako jeho. Ale priznám sa, moc ich mám rada a bude sa mi s nimi ťažko lúčiť, ak ich rozdám. A ty už máš nejaké sľúbené, nám má zobrať jedného kocúrka jeden, ešte nám zostanú 4. A máme aj 1 dospelého kocúrika.

Danuš, možná by mohli být spíš sibiřáci - vypadají úplně jako naši, když byli prťata - dokonce ti nejstarší byli ve vrhu dva černí s bílou náprsenkou (dlouhosrstí), jeden mourovatý (krátkosrstý) a želvička (taky hladká) - dost podobná skupinka... :-)

Danuš, jsi moc hodná, že ses jich ujala. Jsou to chudinky opravdu moc hezká koťátka. Snad je udáš dobrým lidem. Kdybych neměla nového pesana (trpasl. drsňák jezevec Jasík), vzala bych si hned. Ale Jasula je ve svém půl roce na kočičky ostrý jako břitva. Vidím to tu na chalupě, když vidí za plotem kočinu, může se pominout. Ale najít je, udělám asi to, co ty. Lidi jsou prostě zlí, nejen na sebe, ale i na zvířata.

V tom koši vypadají úžasně, ale jinak je to určitě likvidační komando.

Jedno kotě snad bude mít novou rodinu. Snažím se ptát, jestli by někdo nechtěl, vytiskneme inzeráty a taky je zveřejním na inzercích. Nechat si je nemůžu. Bude to ale asi dost těžké je udat. Už je na ně docela pozdě, bude zima, a lidi je spíše chtějí na zahrádky.
Hani, čert ví, jakou křižovatkou se genetika na nich vyřádila. Jedno je jisté, ošidit se nedají. Jak mají hlad, hlasitě se hlásí a ta naše kastrovaná kočka se snažila jedno umýt. I pes dělá chůvu.

Dančo, a nezapomeň na ten inzerát napsat, že jsou to nalezenci z lesa. Třeba se ten, kdo je vyhodil, chytne za nos.

Kdybych věděla kdo to má na svědomí, chytla bych ho za něco jiného. To co bych mu ještě řekla by si za rámeček nedal.... píp

Naivko... (to je pro Kotě :-) Ale zabrnkat na citlivou strunu se určitě hodí, někoho to třeba pomůže dolomit.

Hani, ale já vím, že jsem naivní... ale třeba, jak píšeš, se někdo dovtípí. Danuško, taky bych toho dotyčného asi chytla za k..e a pořádně mu je zmodřila za toto.

Babett... jedno bych si vzala ze soucitu, ale je to problém, mám kastrovanýho kocoura a nevím, jak by to dopadlo. Taky nevím, jak moc je přítulný, už jsem zažila kotě, asi sibiřský kříženec, co nesnášel dotyk a tak mi roztrhal ruku, že na pohotovosti z toho byla dlaha a otrava krve jako hrom. Co potom s ním? To je problém.
S tím vyhozením do lesa to máš těžké, blb si prostě poradil, jak uměl. Byl líný to řešit včas, třeba kastrací nebo plánovaným chovem. Většinou se jich někdo ujme, vidím to pořád, lepší než běžně utopit nebo něco horšího. Otázka je, co dál. Taky míváme jen odhozená zvířata. Možná bys mohla tak dva na výstavu vzít, třeba se rozdají, v nejhorším je povezeš zpět. To je jen můj názor, promiň...

Marti, toto jsou malá koťátka zvyklá na lidi. V lese, když slyšeli naše hlasy, vyhrnuli se z maliní a křičeli. Není mezi nimi ani jedno, které by bylo divoké a bálo se. Zvláště jeden polodlouhosrstý černý kocourek je velký mazel. Jak ho vezmu na ruce, hned se rozvaluje v náruči a vrndá.
Doma musím kolem koupelny chodit potichu, jinak, i když jsou nažraná, mňoukají a chtějí za mnou. S sebou na setkání bych je asi nebrala, to by asi nebylo dobré. Jenom kdybych věděla, že si někdo vezme, to by byla jiná. Ptej se okolo sebe lidí, kdo by chtěl...

Lucka je opět nafotila. Na té druhé fotce je ten mazlivý kocourek.

Ivanko, už mi došel od tebe ten balíček s mlíčkem a lístečky... atd. Jsi moc hodná. Kdybys to někdy potřebovala, pošlu ti to zpět a nebo vrátím, hned jak to nebudu potřebovat já?
Děkuji za ty chlupaté kuličky.

Marti, ty jsi to tak divně spojila - jako kdyby bylo to kotě nekomunikativní právě proto, že to byl asi sibiřský kříženec... mohlo to mít jakoukoliv jinou příčinu, jen ne sibiřské geny...

Já se musím sibiřáků zastat, aby to nevyznívalo, jako že jsou nějak problémoví - sibiřáci jsou naopak ohromně klidní, snášenliví i k jiným zvířatům, přítulní, mazliví, hraví, komunikativní (přímo ukecaní), a na rozdíl od jiných koček vyloženě fixovaní na člověka...!

Babettka, ako sa ti ich podarilo vyfotiť, já tých našich nedokážem, oni nevydržia chvíľku v kľude, ako ich chcem fotiť, tak sa len točia, mrvia a len by utekali a stále sa medzi sebou hrajú. A ešte si to tvoje nezobral nikto?
Já ich mám tiež zatiaľ všetkých 5. Ak budú ako tak dobré fotky, tak ich tu hodím, ale určite nebudú tak pekne vyfotené, ako tie tvoje. :o))

HankaP píše:Já se musím sibiřáků zastat...

Pamätám sa, keď som bola ešte malé dievča, strašne som túžila mať čistokrvnú, chlpatú mačičku, ale nikde sa mi nepodarilo ku nej dostať, internet nebol a vždy sa mi ušli aspoň z ulice, čo nikto nechcel. A tých bolo veru dosť.

Vlasti, měla jsem čistokrevnou peršanku a vlastně ještě mám dlouhosrstého kocoura - křížence. Už bych chlupatice nechtěla. Spousta starostí s udržením srsti.