fialky s úsměvem

Článek, který se hodí do tohoto vlákna, a pisatelka mi mluví z duše.
Kočkařky pochopí.
http://zallmannova.blog.idnes.cz/c/3234 ... tting.html

Vladi, zasmála jsem se a pochopila. Hlavně ty chlupy...

I my máme kočky, tady je kocourek. :)

Jsem se zasmála, tak tak. Akorát já už jsem víceméně vyřadila ze šatníku černé a jinak tmavé oblečení. A catspotting taky provozuju, jen si nevedu evidenci.

Žabí princ... zrovna si tu s kocourkem hraje s mašinkou Tomášem. Je natahovací a kocour mu to loví.

Kočule, je bezvadná, a prcek to násobí tou pusinou... inu, jako malý žabáček! Je miloučký.

No, papulu má pořádnou. Taky ji furt otevírá na papání... říkám, že má duté nohy. Jeho spalování bych chtěla mít.

Miroslave, co je to za číču? Vypadá na ragdolla.

Kotě, já věděla že jsi holka šiškovná na všechno.
Musela bych vyhodit celou skříň a chodit nahá. Máme mix koček, blond, černobílá, černá.
Blonďák je poloperšan a když začne línat, stojí to za to. Přes léto je to dobré, jsou více méně venku.
Přišla jsem po přečtení toho článku na to, že taky koukám pořád po kočkách všude jinde, aniž bych si to uvědomovala. Vlastně mě zajímá veškerý zvěřinec.

Danuško, to bude asi nejspíš siamka.

Asi máš pravdu, má štíhlý trojúhelníkový obličej. Se mi zdá, že ragdoll má obličej jemnější. Může to být i kříženec. To nám musí Miroslav prozradit.

Je to siamák a ošustil nám Pindu, která zimuje doma, tak jsem zvědav, co bude za koťata. :D

Chi chi, chudák číča, ta má ale jméno, činda Pinda. Já měla kdysi černou kočku domácí a jmenovala se Lucka. No, stejně jsme ji volali Mindo a nebo Minďáková. Chůdě moje, už je taky 3 roky pod zemí.

Siamku jsme měli jako první kočku doma (taky to byl bastardík). Zařizovala to babička, mamka do baráku kočky nechtěla, a já jako malé dítko měla tvrdit, že mi ji dal nějaký pán, když jsem čekala na autobus - zastavilo auto, vrazil mi kotě a ujel. Samozřejmě to prasklo, ale hlavní je, že kočka u nás zůstala. A jak to bývá, nejdříve jen ve sklepě, pak na chvíli mohla být v bytě, a nakonec v tom bytě jsou pořád. A jak mamka neměla kočky ráda, nakonec spolu spaly na gauči (ale to už je všechno pra-vzpomínka).

Vladěnko, tak to bývá vždycky.

To je pěkný příběh. :)
Samozřejmě, že Pinda je klasická mourovatá kočka, a má bílé ťapky, no, co z ní vypadne za poklady, to bude zajímavé, aspoň modrý kukadla kdyby měla. :)

Můj brácha zas říká pracovní kočce Pičumilina - taky to chytla, chudák... (jinak je to moje Mourinka, co mi věčně chrní na monitoru, když tam jsem - máma a bába mých domácích kočičáků... :-).

Kočičáci dříve spávali na akváriu. Z akvárka je želvárium. Zase si k němu našli místo. Vyfotila jsem je, protože to byla vzácná chvilka příměří. Jinak se moc nesnesou vedle sebe. Želvičku jsem dostala k narozkám od dětí. Byla maličká, o něco větší jak pětikačka. Na druhé fotografii se snaží dostat k mini orchidejce a je jen otázka času, kdy se jí to povede. Na třetí fotografii se krmí z kompotové mističky.



Mirku, chudák kočka! Pinda je u nás ne zrovna moc hezká nadávka.

Hani, Pičumilina je též dobré jméno.

Nebojíš se, že ti sežerou tu orchidku?