Čo nám práve... (slina přinese :-)

[ZuzanaH]

Zloděj to byl určitě - stopy po páčení, poškozený zámek na domě.

[vlasta sr]

A nahlásila si to?

[ZuzanaH]

Ne, správce domu to nehlásil.

[vlasta sr]

Ale myslím si, že v takomto prípade to malo byť nahlásené pre ďalší prípad. Ale, Zuzka, myslím si, že keď sa im to nepodarilo a vzdali to, tak sa tam už druhýkrát asi neobjavia, lebo vedia, že by to bola márna snaha. Takže táto skutočnosť by ma asi troška upokojovala.

[ZuzanaH]

Vlasti, taky se uklidňuji tím, že už to zkusil, nepochodil, a doufám, že toho nechá, že už se nevrátí a pevně doufám, že si nedonese větší páčidlo.

[vlasta sr]

Zuzi, a ty kde bývaš?

[Babetta]

Velká chyba, že to nikdo nenahlásil.

[ZuzanaH]

Já jsem nevěděla jestli mne viděl či nikoliv. A nechci dostat někde železnou tyčí po hlavě!

[vlasta sr]

Zuzi, nemôžeš sa báť, musíš nabrať odvahu a myslím, že aj tak by nevedeli, kto ich nahlásil.

[tsasenka]

Zuzi, drž se. Nám tak jednou někdo navrtal zámek v bytě, naštěstí ho někdo vyrušil. Taky jsme se báli, schovávali peníze a cennosti. Po čase ten strach přešel a teď si na to už nikdo ani nevzpomene.

[Babetta]

Před asi půl rokem mi vyhukaná holka vykládala, jak se strachy málem podělala. V noci kolem třetí hodiny slyšela šramot na chodbě a jak se někdo snaží otevřít zámek. Naneštěstí má na dveřích kouli a nezamkla, ve dveřích neměla ani strčený klíč. Celá vyplašená, srdce až v krku se plížila ke dveřím, třepala se jak osika, takže se nemohla hned trefit do zámku, pak rychle zamkla. Ještě chvíli byl na chodbě nějaký pohyb, bručení, mumlání a pak vše utichlo. Nakonec se přišlo na to, že namazaný soused, co bydlí nad ní, si spletl patro.

[Evuška]

U nás v okolí vykrádají v poslední době docela dost domy, majitelé tvrdí, že jim museli zloději něco vpravit do bytu na spaní, jinak že to není možné. V jedné místnosti spí, v druhé se krade, vyhrabané a zpřeházené všechno naruby. Musí u toho dělat hluk a není možné, že by se vedle spící neprobudili.
A řekla bych, že nedobytné dveře nemusí odradit, všude jsou okna... leda s mřížema.

[mikina]

Holky, nestrašte mě... je fakt, že menža už se domlouval s nějakou bezpečnostní firmou, že budeme barák zabezpečovat... upřímně, já mám šílený strach z v noci otevřených oken, a to bydlíme na vyvýšeném přízemí. Když jsme se nastěhovali - manžel je zvyklý spát u plně otevřených oken - tak jsem vždycky, když usnul pozavírala okna aspoň na ventilačky (i když ani to není bezpečné), jenže on se pak zase vzbudil teplem a chodil otvírat okna... po pár letech jsem nějak rezignovala a už mi to taky nevadí. Jenže teď stavíme bungalov, čili okna v úrovni člověka, takže mám docela strach, a proto chce manžel barák zabezpečit... teď nám přišla kalkulace za to zabezpečení, a šla jsem do kolen... no tak nevím.

[modrakocka1]

Maruško, já bych taky chtěla nějaké zabezpečení. Jenže babča chodí i v noci pouštět kočku, tak bysme furt houkali. No a semtam zapomíná zavírat, tak se mi stalo párkrát, že jsem ráno šla dolů a barák byl odemčený a dokořán. Tak jsme dali brano a nade dveře fotobuňku na pohyb.

[Babetta]

Hodně lidí, co jsem si všimla, dají kolem domu pár kamer jen jako atrapy. Asi to není stopro, ale někoho to odradí.

[mikina]

Ivanko, tak to by mě asi je.lo... i když je fakt, že tchyně nemá zvenku kouli, ale kliku, a taky se jí párkrát stalo, že na noc nezamkla... asi je to prostě o tom, že tam zatím "nedolezly" železomorky černé... snad to tam bude klidné, i když se nastěhujeme...
Každopádně si nedovedu představit, co bych dělala, kdybych se probrala a v baráku zloději, fakt si to nedovedu vůbec představit...

[tsasenka]

Jak o tom tak mluvíte, tak jsem si vzpomněla, že před 3 lety mě vzbudilo v noci pod oknama šílené štěkání (bydlíme ve dvoře u tchánů) a dupot těžkých bot. Byla jsem s miminem sama doma, naštěstí zamklá, a myslela jsem si, co ten blb švagr dělá ve 2 ráno se psem. Ráno jsem mu šla nadat, ať si se psem hraje ve dne a ne v noci pod oknama. On na mě hleděl, jestli si z něho dělám srandu nebo co.
No, tak přes dvůr k nim někdo vlezl na zahradu a pes ho tam pod oknama naháněl. Klepala jsem se jak osika několik dní. Naštěstí mu vlčák dal asi zavyučenou.

[janli]

Mně asi před 12 lety kompletně vykradli chalupu. Stalo se to po Novém roce. Nakradli hlavně starožitnosti, nejvíc jsem želela závěsných hodin s těma závažíma. Ty se dědily po několik generací a měly dost velkou cenu. Policajti mi řekli, že se ještě můžou vrátit, že ještě hodně starožitností nestačili pobrat. Tak jsem vše odlifrovala do bytu. Když jsem pak v dubnu šla na chalupu, docela jsem se bála. Spala jsem společně s malorážkou, nožem a taserem. Vůbec bych se nerozpakovala cokoliv použít, i když mi poliši řekli, že bych šla za nepřiměřenou obranu do kriminálu. Myslím, že by mi to v tu chvíli bylo šumafuk.
Naštěstí nikdo nedošel. On si člověk myslí, že by se strachem po...., ale není to pravda. Alespoň u mě.
Kdysi, když jsme se vraceli z Řecka, zalágrovali jsme v Makedonii na parkovišti u lesa. Spali jsme v autě, bylo po půlnoci. Krátce na to mě vzbudilo rumplování s autem. Kouknu... v okně chlapský ksicht. Nevím, co mě to napadlo, ale otevřela jsem dveře auta. Chlap se vrhnul dovnitř s řevem daj, daj! Asi chtěl prachy. Začal šmátrat po palubce. Mě to tak rozzuřilo, že jsem po něm šla jako fena! Mezitím manžel se začal rvát tím pěstním způsobem s druhým útočníkem. Já vypadla z auta, letěla na silnici a řvala o pomoc ve všech jazycích, na které jsem vzpomněla. Chlap ze mě serval oblečení, a to mě dostalo do ještě většího varu. Rvala jsem se jak o život, počítám že jsem mu poškodila jedno oko. Řval jak pominutý a oba utekli. Sedli jsme do auta a tak, jak to bylo v lůžkové úpravě, ujížděli pryč. Byly to scény jak z hororu. Na nebi úplněk a temné mraky tomu dodaly. Teprve potom jsem se rozklepala jako osika. Dojeli jsme do nějakého města k milici. Ani je to moc nevzrušilo, jen řekli, že je těžko najdou, že jsou to většinou Albánci. A že máme kliku, že nás nezabili. Týden před tím tam našli pozabíjené a okradené Francouze. Týden jsem od toho řvaní o pomoc nepromluvila. Ale vím, že stát se mi něco takového zas, budu bojovat do posledního dechu!

[mikina]

Jani, zážitek fakt jak z hororu. Asi máš pravdu, určitě bych se bránila, kdyby k něčemu takovému došlo, ale ten pocit, že jsou v baráku i dvě děcka, a každé v jiné místnosti... to je ten problém. No, radši na to nemyslet, protože bych už fakt skončila na psychině.
PS: Jsem ráda, že ses ubránila a že nám tady dáváš přívaly kvetoucích kytiček...

[tsasenka]

Teda, to jsi byla borka, že ses jim i s manželem ubránila. Pud sebezáchovy je zázračný, ještě že to tak dobře dopadlo. :-)