Archiv autora: cnv

Postřiky z hlediska bezpečnosti

Ke správné ochraně rostlin patří i správné provádění postřiků přípravky na ochranu rostlin. Vzhledem k tomu, že jde o chemické látky, které jsou většinou zdraví škodlivé, je dobře používání pesticidů co nejvíce omezovat. Zvláště pokud jste těhotné nebo kojíte.

Přípravky mohou mít účinky karcinogenní, ovlivňují plodnost lidí, mohou mít vliv na potraty a podobně. Většinou nejde o akutní otravu, k té dochází při požití přípravku, ale tyto negativní účinky mohou přípravky mít, pokud je jim organismus často vystaven. Obecně nejškodlivější jsou pro člověka zoocidy, tedy přípravky určené k likvidaci živočichů – hmyzu, roztočů apod. Do těla se přípravky dostávají při nadýchání (používejte tedy vždy respirátor), přes sliznice a kůži, a to i neporaněnou (používejte vhodné gumové rukavice), a při požití (neskladujte v nepopsaných láhvích od nápojů apod.).

Škodlivost přípravku na zdraví člověka je závislá na účinné látce. Nejškodlivější pro zdraví člověka jsou organofosfáty, které působí na centrální nervovou soustavu (nervové jedy). Mezi organofosfáty patří Sumithion Super (prodej byl ukončen k 25. 11. 2007, použití povoleno do 25. 11. 2008).
Dalším často používaným přípravkem je Rubigan (prodej a používání ukončeny k 30. 6. 2010), u něj hrozí výše zmiňované účinky na plodnost a může dojít k poškození plodu u těhotných žen a poškození kojeného dítěte.

Informace o přípravcích je možné najít v bezpečnostních listech, které lze najít na internetu.

Správná ochrana člověka pracujícího s pesticidem je, jak bývá uvedeno v příbalovém letáku přípravků: gumové rukavice, respirátor, ochranné brýle a oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi, který po provedení postřiku svlečeme a vypereme, na nohou je ideální mít holínky nebo pracovní boty. Pokud se přípravkem polijeme je nutné potřísněný oděv sundat a omýt zasažené místo na těle teplou vodou s mýdlem.

Další zásadou je, že bychom měli zamezit nadýchání se přípravků a výparů z přípravků, proto je možné postřikovat jen v dobře větraných prostorách a pokud je to v bytě, je dobře řádně větrat několik dnů po postřiku. Ideální je vynosit rostliny ven a provést postřik tam a pak je ještě nechat 2–3 dny vyvětrat například v pootevřené garáži. V zimě je to samozřejmě problém a je na zvážení, jestli je nutné postřik provádět. Je možné rostliny postříkat na podzim, dokud je pěkné počasí a pak až na jaře.

A jak neuškodit přípravkem rostlinám? Zásadou je používat pouze ředění podle návodu k použití. Pokud použijete silnější dávku je možné, že rostliny spálíte, pokud používáte slabší dávku, je možné, že si vychováte rezistentní kmeny škůdců, které pak nebude možné zlikvidovat. Pokud provádíte postřiky často, je třeba střídat přípravky s různou účinnou látkou (nestačí jen jiný obchodní název), protože i pak hrozí nebezpečí vzniku škůdců rezistentních k přípravku. Osobně zastávám názor, že je zbytečné provádět postřiky preventivně, protože většina z nich v rostlině stejně nepřetrvává. Lépe je rostliny často prohlížet a při zjištění příznaků zasáhnout.

Autor: Zuzana Slavíková
(aktualizováno)

Nemoci fialek

Na listech se objevují skvrny – nejčastěji žluté, způsobené buď popálením sluncem nebo postřikem sluncem vyhřátých listů vodou – to v lepším případě, v horším – naštěstí méně častém, jsou virového původu.

Virové choroby – příznaky:

• změna ve zbarvení listů (mozaiková skvrnitost, žlutá skvrnitost, kroužkovitost, pruhovitost)
• deformace listů a květů (zakrňování, asymetrický vývin)

Virózy jsou infekční choroby, přenášejí se člověkem, nástroji, hmyzem, půdou… Jedinou účinnou ochranou, aby se infekce dále nešířila, je odstranění nemocných rostlin.

Bakteriální choroby

Nejsou pravděpodobně tak časté, objevují se nejčastěji u poraněných fialek nebo pěstovaných ve špatných podmínkách. Kromě postřiku je nejlepší prevencí odstraňování poškozených a odumírajících částí – květů i listů.

Houbové choroby

Vyskytují se častěji, rozdělit je můžeme na:

• Houby poškozující podzemní orgány rostlin, přenáší se zeminou nebo napadenými rostlinami, způsobují hnilobu kořenů. Ochranou je dezinfekce napadených částí a přesazení.
• Houby poškozující lodyhy, výhony a kmínky, přenáší se opět zeminou a napadenými rostlinami. Způsobují vadnutí, srdéčkovou hnilobu, hnědnutí kmínku a častou hnilobu kořenového krčku. Ochranou je opět dezinfekce, přesazení a v nejhorším případě seříznutí krčku a nové zakořenění. Vyvarovat se přelévání a zlepšit větrání.
• Houby poškozující listy a květy, nejčastější je plíseň šedá. Dobře se množí při vysoké vzdušné vlhkosti a plísňovým povlakem (šedým chmýřím) znetvořuje květy a listy. Ochranou je omezení zálivky a hnojení, větrání a postřik. Hlavně odříznutí napadených částí.
• Houby poškozující listy (např. nepravé padlí, které není tak nebezpečné) způsobují různé skvrny a povlaky na listech a květech. Ochranou je postřik a ničení napadených částí a zlepšení větrání kolem rostliny.

Živočišní škůdci:

Z hmyzu na fialkách hodují nejčastěji třásněnky, háďátka, roztoči…

• Roztočík jahodníkový — Drobní, žlutobílí, sklovitě lesklí a pomalu se pohybující roztoči žijí mezi chloupky a v srdíčkách listů. Při sání vylučují do rostlin jedovaté látky, listy se deformují, zakrňují, svinují a tvrdnou. Při silnějším výskytu listy hnědnou a usychají. Napadené rostliny nasazují v následujícím roce podstatně méně květních poupat. Bez ošetření rostliny během dvou až tří let hynou. Na okolní rostliny se rozšiřuje většinou aktivním přelézáním, ale i větrem nebo průvanem, hmyzem, nářadím, člověkem. Jeho vývoj a šíření podporuje suché a teplé počasí.

K ošetření je možné použít přípravky k hubení savých a žravých škůdců Vertimec 1,8 EC nebo Sanmite 20 WP, ale ani opakované postřiky bohužel nejsou vždy dostatečně účinné… Zejména při včasném zásahu sice je jistá naděje na úspěch boje proti tomuto asi nejúpornějšímu škůdci, při masivním rozšíření je však nejlepší rostliny zlikvidovat. Ošetření je třeba provádět zblízka, pod tlakem a opakovaně, postřiky je třeba směrovat především do středu listových srdíček.

• Třásněnky — Třásněnky jsou čárkovitý, černý, asi 1 mm velký hmyz s křídly. Spolu se svými žlutými larvami způsobuje skvrnitost listů, deformace, korkovatění a zakrnění rostlinných pletiv.
  

Ochranou je postřik Actellic 50 EC nebo Biool. Ošetření je třeba provádět zblízka, pod tlakem a opakovaně, postřiky je třeba směrovat především do středu listových srdíček.

• Červci na okrasných rostlinách — Červci jsou stejnokřídlý hmyz, který se velmi intenzivně rozmnožuje. Samičky červců jsou bezkřídlé, samečci jsou okřídlení. Napadají pokojové rostliny. Dospělí i larvy vysávají pletiva listů a stonků a tím se napadené rostliny deformují, zaostávají v růstu a při přemnožení často hynou. Většina červců vylučuje medovici, na které rostou černě houbového původu. Někteří červci (především vlnatí) žijí i na kořenech rostlin.

Ošetření se provádí na začátku prvních výskytů škůdců. K postřikům je možné použít přípravek Mospilan 20 SP, případně Biool nebo Leptopar.

• Svilušky na okrasných rostlinách  —  Svilušky jsou velmi drobní, světle žlutí nebo i červení, ovální roztoči, kteří sají na rostlinách, především na spodní straně listů, kde si vytvářejí jemné pavučinky. Z okrasných rostlin napadají především azalky, gerbery, saintpaulie aj. Vlivem sání vznikají na listech tečkovité skvrny. Napadené listy většinou postupně žloutnou a zasychají.  Rozvoj svilušek urychluje suché a teplé počasí. V bytech je vývoj často nepřetržitý. Svilušky se přemnožují zejména v zimním období, kdy rostliny jsou vysíleny nedostatkem světla a příliš suchým vzduchem (především v bytech s ústředním topením).

S ochranou je třeba začít při prvním výskytu svilušek nebo při prvních příznacích napadení. Vzhledem k tomu, že aplikace některých insekticidů v obytných prostorách je nepřípustná, měly by být všechny rostliny důkladně ošetřeny ve venkovním prostředí koncem léta, tj. před příchodem zimy.  K ochraně je možné použít přípravky Omite 570 EW (platnost registrace přípravku ukončena k 31. 12. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 12. 2012) nebo Vertimec 1,8 EC.

• Molice skleníková — je jeden z nejobávanějších škůdců pokojových rostlin. Z okrasných rostlin bývají nejvíce ohroženy gerbery, fuchsie a velkokvěté muškáty. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi.  Dospělé molice jsou velké kolem 1 až 1,5 milimetru. Larvy jsou šedožluté, elipsovitého tvaru. Všechna vývojová stadia se zdržují na spodní straně listů

Ochrana proti molici skleníkové je velmi obtížná, protože některé populace jsou již vůči insekticidům odolné.  K ochraně je možné použít přípravek Mospilan 20 SP.  Při aplikaci přípravků je třeba důkladně ošetřit celé rostliny, zejména pak spodní strany listů.

• Smutnice — jsou malé černé mušky, které poletují kolem rostlin a jsou neškodné. Pro fialky jsou ale nebezpečné jejich larvičky (asi 5 až 7 mm dlouhé), které se vylíhnou z vajíček nakladených do substrátu a mohou se také živit mladými kořínky.

Ochranou je postřik Biolitem. Dobré je také občasné vyschnutí substrátu. Účinné je také nasazení parazitických hlístic, které se larvami živí, ale pro samotnou fialku jsou neškodné.

Optické lapače

Mnoho škůdců je opticky lákáno výraznými barvami květů. Podle atraktivity pro jednotlivé skupiny škodlivého hmyzu se používají různé barvy lepových desek:

• žluté lepové desky – používají se proti mšicím, molicím, vrtalkám, smutnicím, jak k signalizaci výskytu škůdců, tak k přímé ochraně rostlin.
• modré lepové desky – jsou vhodné k signalizaci a částečné přímé ochraně proti třásněnkám.

Další chemické přípravky pro boj s chorobami a škůdci

• Insekticidy – chemické přípravky proti živočišným škůdcům

Actellic	třásněnky, mšice
Agrion Delta	saví a žraví hmyzí škůdci
Aztec	mšice
Magus (platnost registrace přípravku ukončena k 30. 11. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 5. 2013)	svilušky
Nissorun	proti všem vývojovým stadiím svilušek
Omite (platnost registrace přípravku ukončena k 31. 12. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 12. 2012)	hálčivci, vlnovci a svilušky
Biool	saví a žraví škůdci

•  Fungicidy – chemické přípravky proti houbovým chorobám
  

  Discus	padlí, černá skvrnitost, padlí americké
  Champion	plíseň
  Merpan	plíseň, razantní dezinfekce půdy
  Ridomil	plísně
  Previcur	zálivka při výsevu semen, při přepichování

Převzato z webových stránek Elky
(upraveno, doplněno; částečně aktualizováno 17. 10. 2012)

Jak na škůdce

• hlízenka obecná /sclerotinia/ – PREVICUR 607 SL (platnost registrace přípravku ukončena k 30. 9. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 3. 2013), ROVRAL Aquaflo
• houbové choroby hlíz a cibulí (ošetřují se mořením) – DITHANE DG Neotec, DITHANE M 45, ROVRAL Aquaflo
• housenky – Karate se Zeon technologií 5 CS (Karate Zeon 050 CS)
• molice – Karate se Zeon technologií 5 CS (Karate Zeon 050 CS), MOSPILAN 20 SP
• mšice – AZTEC, Karate se Zeon technologií 5 CS (Karate Zeon 050 CS), MOSPILAN 20 SP, RELDAN 22, DURSBAN 480 EC
• odolné dvouděložné plevele mezi tulipány a narcisy – STARANE 250 EC
• padání – PREVICUR 607 SL (platnost registrace přípravku ukončena k 30. 9. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 3. 2013)
• padlí – DISCUS, BAYCOR 25 WP(platnost registrace přípravku ukončena k 30. 6. 2012, použití do spotřebování zásob, max. do 30. 12. 2013), TALENT
• perenospora /nepravé padlí/ – PREVICUR 607 SL (platnost registrace přípravku ukončena k 30. 9. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 3. 2013)
• plíseň šedá – ROVRAL Aquaflo
• plísňové choroby kořenů – PREVICUR 607 SL (platnost registrace přípravku ukončena k 30. 9. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 3. 2013)
• ploštice – Karate se Zeon technologií 5 CS (Karate Zeon 050 CS)
• rez karafiátová – DITHANE DG, DITHANE M 45
• saví a žraví škůdci – DECIS MEGA
• skvrnitosti listů – DITHANE DG, DITHANE M 45
• slimáci, plzáci, hlemýždi – VANISH SLUG PELLETS
• svilušky – NISSORUN 10 WP, OMITE 30 W a OMITE 570 EW (platnost registrace obou přípravků Omite ukončena k 31. 12. 2011, použití do spotřebování zásob, max. do 31. 12. 2012)
• třásněnky – MOSPILAN 20 SP, DECIS MEGA, Karate se Zeon technologií 5 CS (Karate Zeon 050 CS), DURSBAN 480 EC

(částečně aktualizováno 17. 10. 2012)

Jak škůdci vypadají a jak vypadá napadená fialka

• hlízenka obecná (sclerotinia) – hnilobné skvrny na lodyhách, ty uvnitř černají, rostliny nad skvrnami vadnou, usychají, plody hnijí, mají bílý povlak; optimální vyšší teplota a vlhkost
• houbové choroby hlíz a cibulí (ošetřují se mořením) – na hlízách a cibulích se tvoří okrouhlé skvrny různé barvy
• molice – bílý hmyz do velikosti 0,9 mm, na spodní straně listů, někdy rezistentní k chemickým přípravkům; vylučují medovici, kterou prorůstají plísně
• mšice – listy se svinují, výhonky chřadnou, usychají
• padání – semenáčky nebo malé sazenice mají zaškrcený kořenový krček, ten nekrotizuje, rostlina hyne; při nadměrné zálivce a za vyšších teplot
• perenospora (nepravé padlí) – na listech olejovité rozplývavé skvrny bez ostrých okrajů, rostliny vadnou
• plíseň šedá – hnědé mokvavé skvrny na listech, stoncích i květech, za vlhka přímo šedohnědý plísňový povlak
• půdní škůdci – půdní škůdci, např. drátovci, larvy nosatců, ponravy chroustů atd., okusují kořínky rostlin
• rez karafiátová – žluté podélné skvrny na listech často s kupkami výtrusů; často při přehnojení dusíkem
• saví a žraví škůdci – dřepčíci, klopušky aj.
• skvrnitosti listů – žlutozelené, šedohnědé až hnědé skvrny na listech, skvrny nekrotizují a trhají se
• svilušky – na líci listů světlé skvrny s vpichem uprostřed, postupně stříbrné až hnědé, rostliny nerostou, jemné pavučinky na spodku listů, zelené až žluté mušky cca 0,5 mm
• třásněnky – hmyz délky 1,5 mm, saje na listech a květech, poškozená místa žloutnou, zasychají, barevné lístky květů v místě poškození zbělí

 

Lístkami

Rozmnožovanie lístkom je jeden z najľahších spôsobov rozmnožovania, i keď dosť zdĺhavý.

Zo zdravej rastlinky opatrne odlomíme lístok (na rastlinke nenecháme žiadne zvyšky stoniek, ktoré by mohli zahnívať). Lístok nesmie byť starý, zažltnutý alebo zvädnutý, ale pevný a dobre vyfarbený. Platí to aj pri pestrolistých fialkách – tu naviac platí čím zelenší list, tým väčšia nádej na úspech, lebo práve zelené listové farbivo (chlorofyl) rastliny potrebujú k premene živín na organickú hmotu, čiže na stavbu svojho tela, na svoj rast.

Stonku zrežeme šikmým rezom na dĺžku najvyššie 3 cm (pri ponechaní dlhšej stonky by sa list po zasadení vyvracal, alebo pri zasadení hlbšie by nenarástli pekné, silné, životaschopné rastlinky). Pri práci užívame iba čisté nástroje a na ošetrenie rezných plôch použijeme na prášok rozdrvené drevené uhlie. Takisto môžeme zrezané konce stoniek namočiť do práškového alebo gélového rastového stimulátora.

Zakoreňovať môžeme niekoľkými spôsobmi.

1. List necháme zakoreniť vo vode – namočená má byť len stonka, aby čepeľ lista vo vode nezahnívala; dobre poslúžia menšie poháriky alebo skúmavky, ktorých hrdlo zakryjeme alobalom, a ním iba stonku prestrčíme – alobal zabráni zapadnutiu lista do vody a rovnako aj ochráni nádobku proti vysýchaniu. Po vyrastení korienkov asi 1-1,5 cm zasadíme do substrátu.
2. Zakoreňujeme vo vlhkom perlite až do doby, kým nevyrastú malé rastlinky, ktoré potom rozsadíme do substrátu.
3. Lístok zasadíme rovno do substrátu.

 

Vrcholovými odrezkami

Tento spôsob je jedným z najrýchlejších spôsobov rozmnožovania fialiek, a využíva sa aj pri nevzhľadných vyholených bezlistých kmienkoch na zmladenie rastliny.

Peknú listovú ružicu zrežeme a necháme zakoreniť buď v nízkej nádobke, v ktorej voda sa ledva dotýka odrezanej časti rastlinky, alebo položíme na vlhký perlit alebo substrát a vložíme do minisklenníčka (ako vždy rezné plochy ošetríme dreveným uhlím, poprípade rastovým stimulátorom). Po vytvorení dostatočného koreňového systému zasadíme do substrátu.

Keď že chceme fialku rozmnožiť, listovú ružicu zrežeme medzi prvým a druhým radom listov, aby prvý (najspodnejší) rad listov zostal na pníku. V pazuchách listov už po niekoľkých dňoch začnú narastať nové rastlinky, ktorých po čase (niekoľko týždňov) môžeme odrezať a zakoreniť rovnakým spôsobom, ako vrcholovú ružicu.

Na rozdiel od množenia lístkami tento spôsob množenia dáva takmer stopercentnú záruku geneticky identických jedincov, preto sa užíva najmä pre množenie chimér, v rátanie chimér listových.

---

Africká fialka pochází z tropických pralesů, je proto vhodnou rostlinou do jakýmkoliv způsobem vytápěných domácností, pokud jí zároveň zajistíme dostatečnou vzdušnou vlhkost, například použitím odpařovačů.

Po zakoupení

Po zakoupení musíme fialky umístit do karantény a přesadit. Substrát, ve kterém jsou fialky prodávány, je pouhá rašelina s příměsí různých látek, které donutí fialku co nejrychleji vykvést. Pro další pěstování je ale naprosto nevhodná. Nejprve tedy fialku vyjmeme z květináče, odstraníme zaschlé nebo jinak nevzhledné listy a květy, očistíme ji od původního substrátu a případně omyjeme vlažnou vodou, můžeme trochu zkrátit kořenový systém. Poté ji zasadíme do nového půdního substrátu, chemicky ošetříme proti škůdcům a vložíme do miniskleníku nebo pod igelit s výztuhou tak, aby neležel přímo na listech a zároveň udržel kolem fialky vyšší vzdušnou vlhkost. Při přesazování postupujeme opatrně, fialky jsou poměrně křehké a snadno se polámou. Denně provětráme a po 7-10 dnech můžeme karanténu ukončit. Tento způsob se vám bude možná zdát drastický, ale jedině tak zabráníte případnému napadení celé vaší sbírky škůdci, kteří se v obchodech vyskytují bohužel poměrně často, a poskytnutím lepšího kvalitnějšího substrátu dáváte fialce vhodné prostředí pro bohatý růst a další kvetení.

Teplota

Nejvhodnější teplota pro jejich pěstování je 20-25 °C. Pro pestrolisté druhy je vhodnější nižší teplota kolem 18-20 °C.

Světlo

Nejlépe se fialkám bude dařit na východním nebo severovýchodním okně. Nevystavujeme je přímému slunečnímu svitu, jinak dojde k popálení listů a vzniku nevzhledných skvrn, ale tomu lze zabránit vhodným přistíněním, např. žaluziemi. Světlo na okně je jednostranné a pro dosažení rovnoměrnosti růžice je potřeba rostlinu pravidelně otáčet. Mnoho pěstitelů kvůli nedostatku místa pěstuje fialky na policích pod umělým osvětlením pomocí zářivek.

Zálivka

Fialky potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, nesnesou však přemokřený substrát. K zálivce používáme vždy vodu pokojové teploty nebo o trochu teplejší, zaléváme do podmisky a přebytečnou vodu přibližně po hodině vylijeme. Zaléváme jednou až dvakrát týdně podle potřeby. Občas zalijeme shora, abychom propláchli soli nahromaděné při povrchu substrátu. Dáváme ale pozor, aby voda nezůstávala na listech a v srdíčku rostliny.

Výživa

Pro bohaté kvetení musíme fialkám, stejně jako jiným rostlinám, poskytnout dostatečnou a vhodnou výživu. Nejdůležitějšími prvky jsou dusík pro tvorbu zelené hmoty, fosfor pro nasazování květů a draslík pro regulaci vodního režimu. Jejich nedostatek – ale i nadbytek – způsobují metabolické a fyziologické poruchy.

Substrát

Saintpaulie pěstujeme v substrátu lehkém a porézním, mírně kyselém. Rostlinu zakoupenou v obchodě je vhodné přesadit. Menší velikost květináče podporuje kvetení, měl by mít asi 1/3 velikosti růžice rostliny. Zeminu můžeme zakoupit v zahradnických centrech, ale většina pěstitelů si časem vytvoří svůj vlastní recept. Na dno nádoby použijeme vhodnou drenáž, cca 3 cm – keramzit, kamínky apod., pro odlehčení substrátu můžeme použít např. agroperlit, díky němuž se substrát po zalévání neslehne, vermikulit (používaný také v teraristice), který nasákne vodou a postupně ji uvolňuje, dále můžeme použít mech rašeliník Sphagnum, který také váže vodu, odlehčí zeminu a má rovněž baktericidní účinky. Lze přidat i trochu prášku z dřevěného uhlí a dolomitský vápenec (pro úpravu pH). Je také vhodné substrát ošetřit proti škůdcům a plísním (před sázením necháme substrát alespoň týden odstát). Každý pěstitel si postupně vytvoří svůj vlastní recept na substrát.

Něco málo na úvod o původních druzích afrických fialek, jejichž pěstováním a křížením vznikly dnešní stovky a tisíce odrůd mnoha barev a tvarů květu, rostlin standardních i miniaturních, pestrolistých i klasických…

Africké fialky (rod Saintpaulia, čeleď Gesneriaceae) patří mezi nejčastěji pěstované rostliny v domácnostech po celém světě. Tento rod poprvé přivezl do Evropy v roce 1893 baron Walter von Saint Paul-Illaire, který pracoval jako regionální komisař v oblasti Německé východní Afriky, dnešní Tanzanie. Přesněji řečeno – Walter poslal vzorky nalezených rostlin svému otci, jenž byl dlouholetým patronem botanické zahrady v Hannoveru – Die Königlichen Gärten Herrenhausen / Královské zahrady Herrenhausen (a patrně také stál za synovým zájmem o botaniku). Od něj už byl jen krok k tehdejšímu řediteli botanické zahrady, Hermannu Wendlandovi. V témže roce, tedy v roce 1893, byl rod Saintpaulia Hermannem Wendlandem vědecky popsán a pojmenován na počest rodiny svého objevitele Saint Paul-Illaire. A ještě v roce 1893 byl také představen na zahradnické výstavě v belgickém Gentu. Od té doby byly vyšlechtěny tisíce nových variet a saintpaulie získaly značnou komerční hodnotu ve světě zahradnického obchodu. Pro mnoho lidí je dnes pěstování těchto kultivarů, ale také i původních divokých druhů, velké hobby. V mnoha zemích existují organizace pěstitelů afrických fialek, největší a nejstarší tradici mají kluby v USA, mnohé další jsou v Austrálii, v Rusku, na Ukrajině a v ostatních bývalých republikách Sovětského svazu, a postupně vznikají i v dalších zemích.

V přírodě roste rod Saintpaulia pouze na malém území ve východní Africe, areál rozšíření je omezen na biologicky bohaté horské lesy Keni a Tanzanie. Požadavky na prostředí jsou u tohoto rodu velmi specifické a většina druhů je v současné době vzácná, zejména proto, že vhodné habitaty mizí v důsledku kácení lesů.

Taxonomie

Rod Saintpaulia náleží do čeledi Gesneriaceae, do podčeledi Starého světa Cyrtandroideae, tribu Didymocarpeae. Čeleď zahrnuje hlavně byliny a křoviny. Zároveň také obsahuje mnoho jiných známých dekorativních rodů jako Streptocarpus, Achimenes, Sinningia, Episcia, Kohleria, Columnea…
Druhy rodu Saintpaulia jsou tropické vytrvalé byliny. Charakteristický je pro ně dvojí růstový habitus:

 

• druhy růžicovité – mají velmi krátké internody (části stonku mezi jednotlivými nody, tj. uzlinami, kolínky, ze kterých vyrůstají listy nebo květní stvoly) a jejich listy jsou blízko sebe v horní části výhonku. Semisukulentní řapíky jsou vzpřímené, zakončené čepelí listu zužující se do špičky;
• druhy s vyvinutým stonkem – internody jsou delší a rostliny mají sklon k plazivosti po podkladu.

 

Listy vyrůstají proti sobě a čepele jsou variabilní od kruhovitých po vejčité. Okraje listů jsou vroubkované, zoubkované, zubaté nebo u některých druhů jednolitě celistvé, prolamované. Špičky listů jsou od kulatých po špičaté, báze čepelí jsou často srdčité. Čepele a řapíky bývají chlupaté. Květní stopka vyrůstá z korunky a úžlabí listů, každá nese v květenství 2-10 květů. Sepalus, pedicelus a pedunculus jsou obvykle pokryty chloupky. Petaly jsou modré, modrofialové, dvoubarevné nebo bělavé. Květy jsou zygomorfní a dvoupyskaté, horní pysk je dvoulaločný a menší než trojlaločný spodní pysk. Dvě tyčinky jsou vystouplé nad rourkou, nesou vejčité až sférické žluté prašníky, spojené špičkami a směřující jeden k druhému. Prstencovitý oranžový až žlutý disk obklopuje semeník. Semeník vystupuje lehce doleva nebo doprava od středu okvětí. Stigma je malé, terminální, papilosní a často má centrální proláklinu. Semeník je cylindrická až pologlobulosní kapsule s mnoha malými hnědými semeny. Burrt (1958) uvádí jako hlavní klasifikační znaky místo výskytu, růstový habitus a pozici a distribuci listových chloupků na vrchní straně čepele. Hlavní typy listového chlupu jsou dlouhý vzpřímený, dlouhý poléhavý, krátký vzpřímený a krátký poléhavý. Často se též vyskytují přechody mezi uvedenými hlavními typy a u mnoha druhů je list pokryt dvěma typy chloupků současně. Barva květu je rozlišovacím znakem jen u několika druhů.
Taxonomie Saintpaulií stále ještě není prostudována dostatečně. Bylo klasifikováno 20 druhů a 4 poddruhy (dle Burtta, 1958, 1964), ale dnes nacházíme populace, které nelze zařadit podle Burttovy klasifikace. Zdá se, že mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé genetické bariéry a většina druhů může být křížena mezi sebou s tím, že poskytuje fertilní potomstvo (tj. schopné rozmnožování). Předpokládá se, že k interbreedingu dochází i v přírodních podmínkách.

Evoluce

Genetické studie naznačují, že nové druhy ze společného předka vznikly poměrně nedávno. Jednotlivé druhy jsou většinou snadno rozlišitelné, s výjimkou druhů z Usambarského pohoří a okolních areálů (Mt. Tongwe na jihu a areál Tanga při pobřeží), které jsou velmi podobné jeden druhému. Molekulárně taxonomické výzkumy prokázaly, že Saintpaulia je blízce příbuzná rodu Streptocarpus. Kromě toho jedna ze studií dokládá, že největší genetická a morfologická diverzita je v pohoří Nguru, což by ukazovalo na původ rodu Saintpaulia právě tam.

Distribuce a ekologie

Saintpaulia je převážně horský druh, většina taxonů se vyskytuje v podhorských a horských lesích pohoří Eastern Arc. Pohoří je geologicky velmi staré a je ovlivňované vlhkým klimatem Indického oceánu. Také z nížinných lesů a pobřežních rovin je známo několik druhů. Jednotlivé druhy mají omezený výskyt, mnohé jsou endemické pro jedno pohoří nebo izolovanou lokalitu (tj. nenajdete je nikde jinde na světě, pouze na tomto místě). Všechny druhy Saintpaulií potřebují jako vhodné růstové podmínky vlhko a stín. Rod je citlivý na sucho a konkurenci jiných rostlin, takže se Saintpaulie běžně vyskytují v substrátech, kde je schopno přežít jen málo jiných druhů rostlin. Mezi rostliny rostoucí spolu s rodem Saintpaulia patří též rašeliník Sphagnum, orchideje, jako např. druh Polystachia, a pteridofyty jako Asplenium, Adiantum, Loxogramme. Též jsou uváděny Rhipsalis baccifera, Zamioculcas zamiifolia a Peperomia.

Systematické zařazení Saintpaulie

Každý organismus je zařazen do systematických jednotek, tzv. základních taxonů, které mají určité hierarchické uspořádání. Kromě těchto základních taxonů existují ještě mnohé tzv. doplňkové taxony, které zde neuvádíme – mezi ně patří též varieta=odrůda=kultivar (jazyk uvedených názvů taxonů: čeština, angličtina, latina).

Říše (kingdom, regnum): Plantae

Oddělení (division, divisio): Magnoliophyta

Třída (class, classis): Magnoliopsida

Řád (order, ordo): Lamiales (hluchavkotvaré)

Čeleď (family, familia): Gesneriaceae (podpětovité)

Rod (genus, genus): Saintpaulia, J. C. Wendland, 1893

Charakteristika čeledi Gesneriaceae

Čeleď dvouděložných rostlin, obvykle byliny nebo keře, méně často stromy a liány, někdy rostoucí epifyticky. Listy jednoduché, vstřícné. Květy jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích, pětičetné, souměrné. Plodem je tobolka.
Čeleď zahrnuje asi 130 rodů s přibližně 2000 druhy (podle různých zdrojů se počet druhů pohybuje mezi 1400 až 3500), které jsou rozšířeny převážně v tropických a subtropických oblastech světa, v Americe od Mexika po Chile, v Africe mimo její severní část, na Madagaskaru, v jižní Asii (Čína, Japonsko…), v Polynésii, v Austrálii, v jižní Evropě

Charakteristika rodu Saintpaulia

Nízké, téměř bezlodyžné byliny s růžicí dlouze řapíkatých listů, které jsou protáhle vejčité až srdčité, masité. Pětičetné květy jsou uspořádány v květenstvích, v řídkých vidlanech.

Text Miltonie (upraveno)
Zdrojové materiály Johanna Kolehmainen, Jeff Smith, AVSA