Určujeme-li habitus africké fialky, musíme začít u používané kategorizace velikosti (podle AVSA - African Violet Society of America):

 

Další základní členění je podle způsobu růstu, a to na druhy či odrůdy

 

 

Něco málo na úvod o původních druzích afrických fialek, jejichž pěstováním a křížením vznikly dnešní stovky a tisíce odrůd mnoha barev a tvarů květu, rostlin standardních i miniaturních, pestrolistých i klasických...

 

 

Africká fialka a její původ

Africké fialky (rod Saintpaulia, čeleď Gesneriaceae) patří mezi nejčastěji pěstované rostliny v domácnostech po celém světě. Tento rod poprvé přivezl do Evropy v roce 1893 baron Walter von Saint Paul-Illaire, který pracoval jako regionální komisař v oblasti Německé východní Afriky, dnešní Tanzanie. Přesněji řečeno - Walter poslal vzorky nalezených rostlin svému otci, jenž byl dlouholetým patronem botanické zahrady v Hannoveru - Die Königlichen Gärten Herrenhausen / Královské zahrady Herrenhausen (a patrně také stál za synovým zájmem o botaniku). Od něj už byl jen krok k tehdejšímu řediteli botanické zahrady, Hermannu Wendlandovi. V témže roce, tedy v roce 1893, byl rod Saintpaulia Hermannem Wendlandem vědecky popsán a pojmenován na počest rodiny svého objevitele Saint Paul-Illaire. A ještě v roce 1893 byl také představen na zahradnické výstavě v belgickém Gentu. Od té doby byly vyšlechtěny tisíce nových variet a saintpaulie získaly značnou komerční hodnotu ve světě zahradnického obchodu. Pro mnoho lidí je dnes pěstování těchto kultivarů, ale také i původních divokých druhů, velké hobby. V mnoha zemích existují organizace pěstitelů afrických fialek, největší a nejstarší tradici mají kluby v USA, mnohé další jsou v Austrálii, v Rusku, na Ukrajině a v ostatních bývalých republikách Sovětského svazu, a postupně vznikají i v dalších zemích.

V přírodě roste rod Saintpaulia pouze na malém území ve východní Africe, areál rozšíření je omezen na biologicky bohaté horské lesy Keni a Tanzanie. Požadavky na prostředí jsou u tohoto rodu velmi specifické a většina druhů je v současné době vzácná, zejména proto, že vhodné habitaty mizí v důsledku kácení lesů.

Taxonomie

Rod Saintpaulia náleží do čeledi Gesneriaceae, do podčeledi Starého světa Cyrtandroideae, tribu Didymocarpeae. Čeleď zahrnuje hlavně byliny a křoviny. Zároveň také obsahuje mnoho jiných známých dekorativních rodů jako Streptocarpus, Achimenes, Sinningia, Episcia, Kohleria, Columnea...
Druhy rodu Saintpaulia jsou tropické vytrvalé byliny. Charakteristický je pro ně dvojí růstový habitus:

Listy vyrůstají proti sobě a čepele jsou variabilní od kruhovitých po vejčité. Okraje listů jsou vroubkované, zoubkované, zubaté nebo u některých druhů jednolitě celistvé, prolamované. Špičky listů jsou od kulatých po špičaté, báze čepelí jsou často srdčité. Čepele a řapíky bývají chlupaté. Květní stopka vyrůstá z korunky a úžlabí listů, každá nese v květenství 2-10 květů. Sepalus, pedicelus a pedunculus jsou obvykle pokryty chloupky. Petaly jsou modré, modrofialové, dvoubarevné nebo bělavé. Květy jsou zygomorfní a dvoupyskaté, horní pysk je dvoulaločný a menší než trojlaločný spodní pysk. Dvě tyčinky jsou vystouplé nad rourkou, nesou vejčité až sférické žluté prašníky, spojené špičkami a směřující jeden k druhému. Prstencovitý oranžový až žlutý disk obklopuje semeník. Semeník vystupuje lehce doleva nebo doprava od středu okvětí. Stigma je malé, terminální, papilosní a často má centrální proláklinu. Semeník je cylindrická až pologlobulosní kapsule s mnoha malými hnědými semeny. Burrt (1958) uvádí jako hlavní klasifikační znaky místo výskytu, růstový habitus a pozici a distribuci listových chloupků na vrchní straně čepele. Hlavní typy listového chlupu jsou dlouhý vzpřímený, dlouhý poléhavý, krátký vzpřímený a krátký poléhavý. Často se též vyskytují přechody mezi uvedenými hlavními typy a u mnoha druhů je list pokryt dvěma typy chloupků současně. Barva květu je rozlišovacím znakem jen u několika druhů.
Taxonomie Saintpaulií stále ještě není prostudována dostatečně. Bylo klasifikováno 20 druhů a 4 poddruhy (dle Burtta, 1958, 1964), ale dnes nacházíme populace, které nelze zařadit podle Burttovy klasifikace. Zdá se, že mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé genetické bariéry a většina druhů může být křížena mezi sebou s tím, že poskytuje fertilní potomstvo (tj. schopné rozmnožování). Předpokládá se, že k interbreedingu dochází i v přírodních podmínkách.

Evoluce

Genetické studie naznačují, že nové druhy ze společného předka vznikly poměrně nedávno. Jednotlivé druhy jsou většinou snadno rozlišitelné, s výjimkou druhů z Usambarského pohoří a okolních areálů (Mt. Tongwe na jihu a areál Tanga při pobřeží), které jsou velmi podobné jeden druhému. Molekulárně taxonomické výzkumy prokázaly, že Saintpaulia je blízce příbuzná rodu Streptocarpus. Kromě toho jedna ze studií dokládá, že největší genetická a morfologická diverzita je v pohoří Nguru, což by ukazovalo na původ rodu Saintpaulia právě tam.

Distribuce a ekologie

Saintpaulia je převážně horský druh, většina taxonů se vyskytuje v podhorských a horských lesích pohoří Eastern Arc. Pohoří je geologicky velmi staré a je ovlivňované vlhkým klimatem Indického oceánu. Také z nížinných lesů a pobřežních rovin je známo několik druhů. Jednotlivé druhy mají omezený výskyt, mnohé jsou endemické pro jedno pohoří nebo izolovanou lokalitu (tj. nenajdete je nikde jinde na světě, pouze na tomto místě). Všechny druhy Saintpaulií potřebují jako vhodné růstové podmínky vlhko a stín. Rod je citlivý na sucho a konkurenci jiných rostlin, takže se Saintpaulie běžně vyskytují v substrátech, kde je schopno přežít jen málo jiných druhů rostlin. Mezi rostliny rostoucí spolu s rodem Saintpaulia patří též rašeliník Sphagnum, orchideje, jako např. druh Polystachia, a pteridofyty jako Asplenium, Adiantum, Loxogramme. Též jsou uváděny Rhipsalis baccifera, Zamioculcas zamiifolia a Peperomia.

 

 

Úryvky z botaniky

Systematické zařazení Saintpaulie

Každý organismus je zařazen do systematických jednotek, tzv. základních taxonů, které mají určité hierarchické uspořádání. Kromě těchto základních taxonů existují ještě mnohé tzv. doplňkové taxony, které zde neuvádíme - mezi ně patří též varieta=odrůda=kultivar (jazyk uvedených názvů taxonů: čeština, angličtina, latina).

Říše (kingdom, regnum): Plantae

Oddělení (division, divisio): Magnoliophyta
Třída (class, classis): Magnoliopsida
Řád (order, ordo): Lamiales (hluchavkotvaré)
Čeleď (family, familia): Gesneriaceae (podpětovité)
Rod (genus, genus): Saintpaulia, J. C. Wendland, 1893

Charakteristika čeledi Gesneriaceae

Čeleď dvouděložných rostlin, obvykle byliny nebo keře, méně často stromy a liány, někdy rostoucí epifyticky. Listy jednoduché, vstřícné. Květy jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích, pětičetné, souměrné. Plodem je tobolka.
Čeleď zahrnuje asi 130 rodů s přibližně 2000 druhy (podle různých zdrojů se počet druhů pohybuje mezi 1400 až 3500), které jsou rozšířeny převážně v tropických a subtropických oblastech světa, v Americe od Mexika po Chile, v Africe mimo její severní část, na Madagaskaru, v jižní Asii (Čína, Japonsko...), v Polynésii, v Austrálii, v jižní Evropě.

Příbuzenský strom Gesneriaceae
Příbuzenský strom, Smith et al, 1997

Charakteristika rodu Saintpaulia

Nízké, téměř bezlodyžné byliny s růžicí dlouze řapíkatých listů, které jsou protáhle vejčité až srdčité, masité. Pětičetné květy jsou uspořádány v květenstvích, v řídkých vidlanech.

Text Miltonie (upraveno)
Zdrojové materiály Johanna Kolehmainen, Jeff Smith, AVSA