(... bude)
(bylo...)
Veřejné setkání klubu Saintpaulia 30. 4. 2011, Praha - Troja
V sobotu 30. 4. 2011 se uskutečnilo tradiční jarní setkání členů specializované základní organizace Českého zahrádkářského svazu Saintpaulia v technickém zázemí Botanické zahrady hl. m. Prahy v pražské Troji.
Setkání se opravdu vydařilo. Bylo tentokrát poprvé pojato jako dvoudenní a bohatý program byl připraven pro členy i jejich rodinné příslušníky. Tímto bychom chtěli poděkovat Botanické zahradě – a zejména RNDr. Evě Smržové - za poskytnuté zázemí, skvělý servis a umožnění prohlídky skleníku Fata Morgana, venkovní expozice a vinice sv. Kláry včetně večerního posezení ve sklípku, zprostředkování návštěvy Zoologické zahrady a Trojského zámku pro naše nejbližší a přípravu celého programu.
Prostor v provozní chodbě vedle zásobních skleníků jsme měli vyzkoušený z minulého roku a opět nám velmi dobře posloužil jako místo pro setkání, členskou schůzi i výstavku pro veřejnost, otevřenou od 13 hodin. Fialek i dalších rostlin, především streptokarpů, se opět sešlo velké množství. Pod tradičním pohoštěním se opět prohýbaly stoly a ochutnávaly se dobrůtky z našich domácích kuchyní.
Dopoledne proběhla členská schůze, kde jsme probrali především další vývoj klubu a připravované akce. Milé bylo seznámení s novými členy i tradiční blahopřání k životním jubileím. Nezapomnělo se ani na pravidelnou soutěž o nejkrásnější fialku, tentokrát rozšířenou o novou kategorii - Streptocarpus (asi bude načase celou soutěž přejmenovat... ;-). Opět poděkování Botanické zahradě - za přispění cenami do soutěže.
|
       
|
Celý den bylo nádherné počasí, což přilákalo do Botanické zahrady plno návštěvníků, a zájem o fialky byl opět velký. V odpoledních hodinách nadešlo loučení s těmi, kdo už se postupně začali rozjíždět k domovům. Ti, kteří zůstali, se posléze přesunuli do sklípku na vinici sv. Kláry, kde se jedlo, pilo, ale hlavně povídalo do pozdních nočních hodin.
    
|
Následující den jsme se sešli sice již v omezeném počtu, leč odhodlaní projít si historické zahrady kolem Pražského hradu za každého počasí. Jenže i když se ranní mraky roztrhaly a bylo nakonec celkem příjemně, naše odhodlání dostalo poněkud na frak. :-)
Tady je myslím záhodno trochu Martině skočit do řeči a objasnit pár okolností. Předně nám z rodinných důvodů vypadla průvodkyně, která celou vycházku nachystala, takže musela přijít ke slovu improvizace. No a dlužno přiznat, že v roli průvodců po vlastním městě jsme se my Pražáci příliš nevyznamenali (už jsem se začala doučovat ;-) - i když konečnou ránu našemu plánu zasadila hlavně zrada v podobě Jižních zahrad Pražského hradu, uzavřených z důvodu oprav kanalizace a vodovodu. Bohužel nás nenapadlo, že průchod přes Jižní do Palácových zahrad (Ledeburské, Palffyovské, Fürstenberské...), které jsme měli rovněž na programu, zůstává otevřený...- A tak jsme na Býčím schodišti udělali pěkně čelem vzad. :-(
(Na druhou stranu proč nevidět i kladné stránky – například máme program na příští pražské setkání – a to by v tom byl hrom, aby to jednou nevyšlo...! ;-)
A tak jsme toho dne viděli raně barokní Valdštejnskou zahradu na Malé Straně - se třemi kamennými kašnami, s bronzovými kopiemi soch, jež pro vévodu Albrechta z Valdštejna vytvořil dvorní sochař císaře Rudolfa II. Adrian de Vries (originály byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a dodnes zdobí zahradu královského zámku Drootningholm), s rybníčkem s rozmanitými druhy ryb a umělým ostrůvkem s plastikou Herkula (na jeho hladině také kdysi zkoušel svou loďku na parní pohon vynálezce Josef Božek), s úchvatnou salou terrenou, největší v Praze, s umělou krápníkovou stěnou a voliérou s výry, s překvapivými „plody“ na fíkovnících čili smokvoních u jižní zdi Senátu - alespoň tedy pro ty z nás, co jsme netušili, že fíky (ne plody, ale dužnatá uzavřená květenství...) na stromech přezimují a dozrávají až v létě či na podzim dalšího roku (dokonce i v našich zeměpisných šířkách), s rozkvetlými bílými a růžovými kaštany - a s pávy. Krásnými modrými a ještě krásnějšími bílými...
    
|
...a zahradu Královskou na severní straně Hradu – největší a historicky nejcennější z hradních zahrad - s letohrádkem, který bývá označován za ukázku nejčistší renesance v architektuře mimo území Itálie, který za téměř pět století své existence sloužil mnoha různým účelům – od královských radovánek přes hvězdářskou observatoř, zřízenou Rudolfem II. a spjatou s takovými jmény jako Tycho Brahe či Johanes Kepler, přes dělostřeleckou laboratoř a výrobnu munice za Josefa II., až po Obrazárnu vlasteneckých přátel umění, zbudovanou ve druhé polovině devatenáctého století, a výstavní sál v době současné, a vystřídal řadu jmen od původního Královského letohrádku přes v různých dobách používaná označení Ferdinandeum podle svého zakladatele Ferdinanda I. Habsburského, Observatorium či Matematický dům ve své slavné éře hvězdářské, Belvedér – snad pro krásnou vyhlídku, ač toto jméno mu prý bylo přisouzeno omylem, přenesením z původního letohrádku Belvedér, jenž nechal zbudovat v roce 1715 hrabě František Valdštejn na vrcholu Letné a jenž byl již v roce 1742 za vlády Marie Terezie vyhozen do povětří francouzskými vojáky, okupujícími Prahu a donucenými k ústupu rakouským vojskem (na jeho místě byla zhruba o sto let později postavena a dodnes stojí restaurace Letenský zámeček), až po romantické pojmenování Letohrádek královny Anny podle manželky zakladatele – Anny Jagellonské, jíž byla údajně stavba věnována, avšak která se jejího dokončení (po předlouhých téměř třiceti letech) v roce 1565 nedožila, neboť zemřela již v roce 1547 po porodu 15. dítěte. Dodnes ji ale připomíná jeden z mnoha reliéfů, jimiž je letohrádek vyzdoben - na něm Ferdinand podává dámě svého srdce fíkový květ... ..
A také se slavnou Zpívající fontánou na ploše před letohrádkem, a se spoustou cizokrajných dřevin a s nádherně rozkvetlými dřevitými pivoňkami a...
      
|
...a nakonec ještě druhou z pražských botanických zahrad – respektive první, starší - Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty University Karlovy Na Slupi.
Stejně by šlo v každé z nich strávit hravě celý den - a my bychom byli schopni (čti „byly schopny“ ;-) stejně tak dlouho povídat... Jenže marná sláva – cesta k domovu pro mnohé daleká a povinnosti volají. A tak...
Milí přátelé, těšíme se na podzimní setkání v Brně. Přejeme všem bohaté výpěstky a hlavně hodně radosti a potěšení z nich.
...jak říká Martina – dopovíme si to v Brně!
Martina Oppolzerová
a Hanka Prokopová
Další foto ze setkání v galerii diskusního fóra (přístupné jen pro zaregistrované) a v diskusi.
